To pravé Indigo

Již po staletí jsou lidé okouzlení modrými tóny, které řemeslníci nejrůznějších profesí dokázali zachytit na rozličných materiálech. Modrobílé mozaiky a keramické dlažby andaluských měst, skleněné vitráže a modré světlo středověkých katedrál, šmolkově modré výmalby slováckých vinných sklípků… 

Modrá linie se vine napříč světem také v odívání lidí mnoha kultur a etnik. Temně modré šátky i tváře kočovných touarégů z afrických pouští, modrobílá kimona sofistikovaných geometrických vzorů z japonských ostrovů, temně modré, voskem malované batiky z Jávy i čínského Yunanu či modrotiskové zástěry lidových oděvů z valašských hor a kopců. 

INDIGO, tajemné slovo, jakým se nazývá modrý pigment, díky němuž lze barvit oděvy. Odkud pochází modré barvivo, které se používá po celém světě k barvení textilních vláken NAMODRO?

V dnešní době existují dva typy INDIGA. 

Dělíme je podle jejich původu na:

• PŘÍRODNÍ INDIGO pochází ze zelených listů rostlin typických pro jeho výrobu.
• SYNTETICKÉ INDIGO se připravuje uměle bez použití rostlinného materiálu. Je mnohem levnější.

V TINCTA-HERBAE se zabýváme přírodním barvením, a tak se budeme věnovat pouze INDIGU PŘÍRODNÍMU. 

Existují rostliny, ze kterého se přírodní indigo získává, a které lidé na všech kontinentech používají k přípravě tzv. indigových kádí.

V Evropě to byl původně se vyskytující a svého času hojně pěstovaný BORYT BARVÍŘSKÝ Isatis tinctoria. Jeho čerstvé listy se nejčastěji zpracovávaly do tzv. borytových koulí, ve kterých docházelo k následné fermentaci, a tak i navyšování obsahu pigmentu.

A právě kvůli obsahu pigmentu, kterého je v borytu obsaženo mnohem méně než například v listech INDIGOVNÍKU, se z dálné Indie začalo dovážet indigo z rostliny latinsky zvané Indigofera tinctorum. Indigovník pro výrobu modrého barviva v Evropě nelze pěstovat. A tak byli Evropané odkázáni na import temně modrého pigmentu v podobě pevně lisovaných cihliček až do doby objevu indiga syntetického, které z velké části nahradilo používání indiga přírodního původu.

Naštěstí existuje třetí rostlina, která se dá pěstovat v teplejších oblastech Evropy s velkým úspěchem. Díky několikanásobné sklizni a vyššímu obsahu pigmentu (oproti Borytu) se jejímu pěstování a zpracování věnuje hned několik evropských zemědělců. Tato rostlinka pocházející z Japonska se nazývá Persicaria tinctorum nebo-li RDESNO BARVÍŘSKÉ. 

V TINCTA-HERBAE pracujeme s přírodním indigem z Persicaria tinctorum pěstovaného biologicky v jižní Francii. Své pěstitele známe osobně, stejně jako místo, kde rostliny rostou a jsou zpracovávány. Naše vlastní rostliny pro výrobu indiga pak pěstujeme pro vzdělávací účely, pro přípravu pigmentu indiga v malém množství, obnovování osiva a pro modrobílé ekoprinty. 

Zde na Valašku a v jiných chladnějších oblastech České republiky se Rdesno barvířské pěstuje spíše ve skleníku. Sazeničky se připravují k růstu v teple již od února, stejně jako třeba teplomilná rajčata. Po posledních mrazících jsou rostlinky připraveny k přesazení ven nebo do skleníku. Ideální je získat během sezóny několik sklizní. Rostlina v průběhu léta obnoví zelenou masu listů. Potřebuje k tomu pravidelnou zálivku a dostatečně výživnou půdu. Koloběh se uzavírá na podzim, kdy je čas sklidit semínka na příští rok.

V ateliéru jsme celý proces pěstování a transformace Rdesna barvířského na modrý pigment zpracovali do podoby textilního cyklu. Více se o něm dozvíte zde.